Čau deníku.

Tak jsem si myslela, jak tenhle víkend napíšu bůhvíco všechno ze zkoušky, jenže žádná není. Hanz někam odjel s Netřeskem, tak jsme se na to s Albrechtem vysrali a zevlujem v Praze. Ale aspoň jedna věc. Děláme novou skladbu – pohádku. Jmenuje se Síto a je to taková ta pohádka o chlapečkovi, kterého chce sežrat nějaká ježibaba nebo čarodějnice nebo co je vlastně zač. A on jí posílá pro vodu v sítu. Ten je ale vyčůranej, co? Takže mě Albrecht naučil s ním zpívat začátek. Je tam všechno hrozně malilinký… Prostě ťuťu. Nutno podotknout, že Albrecht právě prochází jakýmsi skladatelským znovuzrozením… Přestal pít alkohol, a tak se náležitě věnuje sezení doma s kytarou a skládání a aranžování a vůbec je nějak aktivní. Akorát kluci jsou nějaký naštvaný, to dycky, když jim Albrecht představuje novej riff. Minule se bavil Maty s Hanzem, kdo ho zabije jako první (Albrecht zahrál na kytaru v rychlym sledu nějaký tóny v úplně pošahanym rytmu a řek klukům, ať mu to hrajou v akordech…).

Takže tento víkend jsme s Albrechtem nepili, všechno si pamatuju, jenže se bohužel nestalo nic zvláštního. Jako na potvoru. Ale včera mi Albrecht přečetl celou Kostertůň, ještě mi běhá mráz po zádech. Od té doby, co přestal chlastat, ho zase baví pít kafe. Takže se úspěšně vyklapává… Když musíš, tak musíš.

Pááá

« zpět