Čau, viď.

Je pondělí, vedro k zblití a já hniju skovaná doma s úpalem. Nemám nic na práci, do čeho by se mi chtělo, vyrejpávám si z mezizubních prostor včerejší oběd a vymejšlim, co bych sem mohla napsat inteligentního. Inteligentního asi nic:))).

OK, OK, OK... Co se stalo během doby, co jsem nepsala?

Co se týká vizuální stránky kapely, tak Matýsek shodil dredy. Už nejsem blonďatá a už nikdy nebudu. Albrecht trpí neodbytným pocitem, že tloustne.

Ehm.

O čem mám sakra psát? Od posledního zápisu jsme měli asi jenom čtyři koncerty, a to se Střepama v Modrý vopici (Praha) v září, o Vánocích na Rampě (JBC), po Vánocích na Tříkrálovym festu (Liberec) a čertvíkdy před nějakym tim měsícem v Chateau (Praha). (Jestli jsme hráli ještě někde jinde, tak si to nepamatuju, protože beru drogy, pokud je berete méně než já a více si toho pamatujete, prosím, doplňte mě... )

Tak třeba nedávno si Albrecht rozbil hubu na barovce u Čipa. Celej následující den na zkoušce neustále plakal, kterak ho "strašně bolí fakáč". Tak se ho Vašek zeptal, jestli "čurák nebo prostředníček?" "prostředníček, ty čůráku", odpověděl bolestně Albrecht. Matymu se taky stala dobrá hovadina. V noci spal, chytla ho křeč a jak se chtěl chytit za postižený lejtko, tak se praštil do prsteníčku na ruce tak, že druhý den s právě vzniklým výronem nemohl hrát na basu...

Hanz se Žvejkou se přestěhovali k Matýskovi, Maty se Sájou se rozešli, Vašek se dal dohromady s Betty, rozešli se, dali se dohromady, rozešli se...



V letadle letí Američan, Čech a Rus a přijde letuška a ptá se: "To je nějakej vtip?"



Nedávno na nás na zkoušce útočil velikej zlej pes. Jackie hárala a tenhle bojovej pitomec si asi myslel, že by moh bejt dobrej otec. Tak jí začal prohánět. Tak jsme je odtrhli a Jackie zavřeli s náma u Čipa. Velikej zlej pes si otevřel dveře. Odtrhli jsme je a zamkli se. Začali jsme hrát druhou kapitolu Kostertůně a on se snažil dveře vylomit. Zavolali jsme policii. Lomcoval klikou čím dál tím víc, takže jsme přestali hrát a začali jsme si povídat o smrti. Půl hodiny lámal dveře z pantů, pak někdo přišel, odešel a pes šel taky někam do pryč. Minutu na to přijela policie. Vykoukla jsem ven a polkla hlášku "když on byl vážně hrozně velkej..."



Tyjo. Vlastně se stala jedna podstatná věc... Nahráli jsme další kousek demáče. V únoru. Katedrálu, Zelený voči, Doktora Hybrida a Romanci, heč:) Jo a předtim vlastně na podzim Děti konce století s Bejčkem a Ptáče. Jů, já jsem nepsala fakt dlouho:)

No, když jsme byli ve studiu poprvý, tak nám Petr, zvukař, hrozně kladl na srdce, ať tam nic nezničíme, hlavně koberec, že prej je novej. Jinak že tam jako můžem spát, ale ať se nestane průser. Takže hned první noc jsme s Albrechtem rozmlátili skleněnou výplň dveří, protože jsme se zabouchli polonahý na zahrádce a nemohli jsme dělat nic jinýho. Sehnali jsme po českolipskejch hospodách kluky, ať jdou za náma, že jako průser. Hanz se na nás tvářil jako pěkně nasranej Bůh a tak jsme v pěkně blbý náladě šli spát, že ráno brzo vstanem a půjdem sehnat sklenářství. Vzpomínám si, že Maty s náma tehdy nebyl, protože stejně nemoh nahrávat, kousl ho potkan (za trest se proletěl mezi panelákama z šestýho patra, budiž mu zem měkká). Johny přijel až druhej den. Takže ráno jsme se s Vaškem a vytočeným Hanzem vypravili do města a zjistili, že sklenářství je hned naproti studiu. Měli zavřeno. Našli jsme jiný a koupily tabulku skla v náležitý velikosti. Ještěže je Petr tak solidární týpek, ani vynadat jsme nedostali, dokonce se i smál. (původně jsem chtěl tuhle část , která je opakováním věcí z minulého zápisku, smazat. Ale řekl jsem si, že jí tu nechám, abyste viděli, kolik Anique bere drog – pozn. Albrecht) A dál? Tento i následující víkend jsme prokalili, jak jest zvykem naším, nahráli docela solidní demáč, přeposlouchali se ho a pár měsíců nato už jsme frčeli točit další. To jsme tam zase přijeli a Petr nám kladl na srdce, ať tam nic nerozbijem, ať dáváme bacha, hlavně na koberec. A na sklo ve dveřích, že prej musel kupovat dvě jiný tabulky než se mu to podařilo vyměnit. Takže hned jak zalez s Hanzem do nahrávací místnosti, tak Maty polil stůl a koberec červeným vínem. Pak se to samý podařilo ještě Hanzovi a dalším. Hanz v noci dokonce vylil lógr z kafe na schody. Tento víkend jsme spotřebovali mnoho toaletního papíru na vysoušení koberce.



Tyjo. Víš co? Zase brzo něco napíšu. Třeba až nebudu mít úpal. To možná budu o něco vtipnější:)

« zpět