Milý a drahý deníčku.

Už je zase na čase něco napsat. No to sem šťastná.Tenhle víkend byl totiž obzvláště v prdeli.

Albrecht přijel už ráno, takže jsme někde v jedenáct ostartovali flaškou děsně drahýho bílýho (díky Láďo, bylo dobrý:)). Sbalili jsme kytárku Janis Agnes Konstantine a vyrazili v děsným horku na přehradu. cestou jsme koupili asi tak ještě tři další litry nějaký Svíce či čeho a celou dobu jsme si hráli na to, že se známe jen od vidění a že mě Albrecht strašně balí. Když jsme se váleli u vody a on mi právě předváděl svoje grugeový umění, tak se u nás stavili Oťásek se svou novou přítelkyní Monikou. Fotila jsem si tam hromadu mrtvejch zvířátek (chci totiž uspořádat svou debutovou fotografickou výstavu s názvem Živá příroda…), Albrecht pro mě z lásky jednu tuhou rybku rozmrdal kamenem, abych měla jó hezký materiály a Monika tý druhý vypíchla klacíkem oko (výstava by měla proběhnout někdy o až po prázdninách u Čipa). Večer jsme měli jít na dopad zase na nějaký to grilováníčko, Hozík Pultarů tam slavil narozky (Mini Míša: „Vy ste prej byli na nějakym tom…. dojezdu? Nebo kde…“) Když přišel za náma na přehradu Matýsek, tak jsme ho už s Albrechtem skoro nepoznali (neviděli jsme metr před sebe…). Už jsme dávno měli vypadnout na ten dopad, ale pořád někdo zdržoval… Nejdřív Monika, pak my, pak Maty… Prostě jsme se tam dotáhli až za tmy. I s Vaškem, kterej nás už nevim jak a nevim kdy a nevim ani kde našel. Byla tam hromada lidí, a to i neznámejch. Chvíli jsme dělali pokusy zahrát něco, Malej Johny se fakt snažil, ale 1) se kytary děsně rozlaďovaly, jak bylo chladno a byly u ohně, 2) jsme byli všichni „unavený“. Moc si toho nepamatuju, jen to, že mě Albrecht nastrkal k Vaškovi do auta a ten mě vzal k sobě domu, abych se měla šanci vyspat (díky Vašku:)).

Sobota.

Ráno jsem se vzbudila v úplně cizí posteli v úplně cizim bytě s pocitem „Kdo mi to nablil do držky?!“ a pěkně dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, že jsem v Rychnově a ve vedlejším pokoji spí Vašek. Matyho a Albrechta jsem našla zase na přehradě, spali u ohniště. Takže jsme šli na jedno, pak na zmrzku ke Krtečkovi a na zkoušku do Bulldoga. A večer, kamaráde, večer jsme tam měli jeden z nejlepších koncertů v dějinách hospody. Hráli jsme s metalovejma hovadama jako Pikodeath a Amoclen. Měli jsme velký zpěvovky a nazvučený bicí, takže to byl větší bordel než kdy jindy. Po našem koncíku jsme se uklidili i s fanouškama na zahrádku a svorně breptali, kterak je Vlastní Tvorba hustá kapela. Nutno podotknout, že to už sme byli opět jako motyky. Johny vyprávěl o nějakym pánovi, kterej říkal, že poslouchá sice jenom deathmetal, ale my sme se mu líbili. Úplně vožralí kluci tam začali vyřvávat Mašinku, takže se na nás přišla podívat prasátka. Musela jsem panu příslušníkovi velice slušně vysvětlovat, že máme oslavu, a že stejně za chvilku všichni budou ticho, protože buď usnou na místě nebo jdou domů. Pak jsme se snažili bejt tiše, což nebyl problém, páč takový Tvorbátka jako Matýsek, Albrecht a Hanz usnuli všichni vedle sebe ve shodnejch embryonálních pozicích. Takoví spící bráškové:). Já jsem si až do čtyř do rána povídala s Betkou, pak se ty strašidýlka probudily a já, Albrecht a Hanz jsem odlezli ke Kováříkům domů.

V neděli jsme prostě tak zevlili na přehradě…

« zpět