Pátek byl celkem vtipnej. Měli jsme totiž koncert na velikym festivalu v Jiřetíně pod Bukovou. Shromáždění proběhlo v pět u Hanze, měl pro nás přijet Motor s tranzitem. byla tam s náma Péťa a Kuba a Sája a MiniMíša a Georgie a tak, prostě jsme zjistili, že se tam ani náhodou nemůžeme vejít. Vašek si vez bicí sám, zbytek cajků se měl složit k Motorovi, ale lidí bylo prostě moc. Potřebovali bysme na takový akce autobus, abysme si mohli vozit ženy a skalní fanoušky, potažmo někoho na focení s sebou. No, museli jsme si zavolat ještě o jedno auto. VT 1984 si vozí prdel na festivaly třema autama. Problém nastal, když měl Motor s Léňou asi dvouhodinový zpoždění. Takže muži skočili pro dvoulitrovku bílýho, před Hanzův dům přímo na chodník jsme lípli židle a čekali. Já jsem mezitím našla úplně přejetou berušku, ze který vytekly nějaký žlutý věci a dalších patnáct minut jsem se bavila tím, že jsem ji fotila. S Albrechtem jsme došli k závěru, že Hanz vypadá jako reklama na Marlbora (kovboj: „Bobe, dostal jsem rakovinu…“). Ale Hanz kouří Startky.Taky jsme se nemohli rozhodnout, jestli budeme malýmu Johnymu řikat Elton Johny nebo John Bon Johny. Mě by se líbilo víc Elton Johny, vzhledem k orientaci.

Motor nakonec dorazil, nabalili jsme apáru a jedééém… Cesta byla vtipná. Vašek jel za tranzitem a jako správnej bubeník pořád zpomaloval. Poprvé jsme úspěšně zabloudili někde ve Smržovce (Lenka na nějakou slečnu: „Dobrý den, kudy na Jiřetín?“ Slečna: „Ahoj Radko!“ Lenka: „Já nejsem Radka…“ Bum, výtlem, konec… „To musíte zpátky a u vlaječek doprava… A do hor.“) Takže jsme jeli do hor. Dojeli jsme někam do prdele a tam jsme se museli otáčet. A znova. Nějak jsme nemohli pobrat, jak se dostaneme přes pastvinky, kozičky, slepičky a jiné drobné radosti dolů, autem, šílenym terénem na spodní louku, kde bylo pódium. Nakonec jsme to nějak protraktořili. Veselá situace nastala, když Motor, chtěje zaparkovat, nacouval Vaškovi na předek stodváci. „Motore, brzdi, vole, zastav…!“ BUM. Motor: „Co je?“ Zaparkovanej o škodovku. No, velkej fesťák. Bylo tam asi třicet lidí. Nejvíc jsme toho tam dovezli asi my těma třema kárama. Málo lidí? Žádnej problém… Kde je to víno?:)

Odehráli jsme, zablbli si u toho, Hanz už pak nějak nemoh najít struny, Péťa fotila, pak ohýnek, buřty, spinkání. Ráno jsme se tak nějak na etapy poprobírali, já s Albrechtem jsme vylezli jako jedni z prvních. My měli stan (teda mně osobně byl k hovnu, páč ze mě Anique stejně stáhla spacák a mně celou noc mrzly ledviny – pozn. Albrecht), dráček spinkal jako malej vyděděneček vedle stanu, na vlastní přání pod širákem, Hanz zatáh na stole, Vašek v autě a Malej Johny s Georgie už večer dezertovali domů do Tanvaldu. Ráno bylo bolestivé. Posnídali jsme buřta se Zelenou, sbalili stan, pohladili si koníčky, co se kolem pásli a pro jistotu zmizeli ještě před volejbalovym turnajem.

Celou sobotu jsme ve čtyřech (já, Maty, Sája, Albrecht) prozevlovali na přehradě, nejdřív tam byl Hanz s Lůcou, měli jsme s sebou kytaru a hráli jsme Růži. Asi dvacet minut. Byla přerušovaná smíchem, rozhovorama mezi mnou a Albrechtem jako co tam zpívam a tak, jednu sloku jsme zopákli dvakrát… a tak. Doklepáno u dráčků doma.

Neděle doklepáno úplně.

« zpět