Ehm ehm. Koncert Na Břetislavce…

Tak jsme se tak s tvorbíkama nalodili do Hotlajnera, jako příruční zavazadlo jsme s sebou vzali MiniMíšu… Maty se mě pak na cestě ptal, jestli jí tu hubu zavřu já nebo to má udělat on… chudák Mini je už na ty kecy zvyklá.. Vašek pronesl kouzelnou hlášku… „Hanko…? Hanko…? Hanko…!“ (pak jsem se na něj konečně otočila a..) „Jo, to dělá ten motor…“ Vašek mluví vždy v souvislostech…:) Nakonec z něj vylezlo, že si všiml, jak se mi klepou nohy, načež zjistil, že se klepou každýmu:)

No, na Čerňáku nás čekali dva divný ožralí typové… Albrecht a Honza Pultar. Albrecht byl totálně na mrdku, v hnátičce třímal dvoulitrovku vína a divže nelízal chodník. V metru dvakrát zabloudil, kousnul mě do ramene, že jsem měla pak tejden modřinu, vyřvával ve vagónu nemravné věci a byl vůbec hustej. Jo, zapomněla jsem poznamenat, že Hanz s náma nebyl… musel bejt v práci, no hnuj. Na přestupu mi Albrecht počal vysvětlovat, že to není žádná prdel. Jako to, že je tak ožralej. Nechápavě jsem na něj zírala, tak pokračoval. Že je jako před náma děsně vážná věc, že musíme odehrát punkovej koncert. Nechápala jsem ještě víc… Nějakej problém? (to si piš, milá zlatá – hrát punkovej koncert za střízliva se fakt nedělá, zeptej se Die Toten Hosen – pozn. Albrecht)

V klubíku nás vítala Martinka a hromada lidí a Albrecht poté, co se rozněžněle pokoukal na Střepy, usnul ve frontě na pivo. Probudila jsem ho. „Né, to já jsem ready, já jsem úplně našláplej na koncík…“ tvrdil mi a pak zas usnul. Ještě s Matym jsme nad nim stáli jak sudičky… Ale všechna čest, na pódium se pak dohrabal… Vždycky, když šel k mikrofonu, tak ho obešel velikým obloukem, skoro srazil mě i Matýska na zem, chyt se mikrofonu, udělal děsně hustou pózu a začal dávivě řvát… pak v jedný chvíli začal sestupovat po schůdkách co vedou na pódium a dělal zlý kukuče na děti ze Střepů… jak jsem ho viděla jen periferkem, myslela jsem, že padá ze schodů… jo, bylo to dobrodrůžo. Bez Hanze to bylo na tečku, ale i tak lidi řikali, že to bylo hustý a kluci si to taky dost užili. S Matym a Johnym jsem si zavzpomínala na starý dobrý časy Between the Pallisade, hráli jsme totiž Vyndej si mě z hlavy a Pohaslou z tehdejšího repertoáru…

Kluci i s příruční MiniMíšou odjeli hnedle druhej den, já to vyklepávala s Albrechtem až do neděle…

« zpět